Já dostala příležitost se této konference zúčastnit díky mému zapojení v Platformě pro venkovskou mládež. Souhrnným tematickým rámcem cyklu byly Evropské cíle mládeže #3 Inkluzivní společnost a #10 Udržitelná a zelená Evropa. Z těchto dvou témat bylo vytvořeno 5 podtémat – informace a vzdělávání, aktivita a vliv mladých lidí, environmentální politika, přístup k infrastruktuře a mobilita a solidarita. Já se z této nabídky dostala do skupiny mobilita a solidarita.
Ve skupině jsme diskutovali a společně pracovali na doporučení pro Radu EU. Ve finále se do našeho doporučení dostal návrh na vytvoření akčních plánů zaměřených na formální vzdělávání a trh práce s cílem zajistit formální uznání zkušeností získaných účastí na programech mobility. Zároveň náš abstrakt zdůrazňoval zjednodušení získávání informací o účasti na daných programech a požadoval zlepšení užívaného jazyka tak, aby byly programy všem lépe přístupné.
Bylo velmi obtížné sepsat jedno doporučení a k němu abstrakt o 250 slovech za skupinu mladých lidí z různých zemí Evropy s různorodými názory. Obzvlášť, když každý vnímáme trochu jiné nedostatky. Chtěla bych proto tady vyzvednout dvě myšlenky, které mě v našich diskusích zaujaly a prostor v doporučení nedostaly.
Nejvíce mi utkvěla v hlavě připomínka, že i mladí lidé bývají rodiči a není na to brán dostatečný zřetel, ať už v rámci takovýchto konferencí či výjezdů s programem ERASMUS+ atp. Je pravdou, že mě samotnou by nenapadlo nad tímto přemýšlet a pracovat na zlepšení této situace, jsem ráda, že jsem díky zapálenému delegátovi ze Španělska dostala tento nadhled a mohu se na toto téma více soustředit. Druhá myšlenka, která nedostala prostor opustit zdi místnosti jménem Ofelia, upozorňovala na nedostatečný důraz na psychické zdraví a s tím spojenou nedostatečnou péči při programech mobility. Lidé nejen při zahraničních pobytech čelí různým překážkám, které jsou občas nad jejich síly a měla by jim být poskytnuta náležitá psychická pomoc a možná i psychická příprava před výjezdem.
Jsem velmi vděčná za tuto příležitost, kdy jsem mohla podílet na zlepšování života mladých lidí v tomto evropském měřítku. Věřím, že jsme za těch pár dnů udělali velkou spoustu práce, ale zároveň vidím, že je ještě velká spousta práce před námi. Samozřejmě nebylo reálné v 5 doporučeních, která jsme měli jako celá konference k dispozici, upozornit na všechno, co zaznělo, ale nyní, když jsme se vrátili do běžných životů, můžeme na těchto problémech pracovat odspodu a snažit se dál řešit situace kolem nás, avšak teď s novými poznatky a zkušenostmi.
Lenka Lejčková
