Esejisté: Diana Čechová (jedna z výherců)

**Jaké alternativní cesty a technologie motivují mladé lidi k zapojení
do veřejného dění a demokratických procesů?**

(Jak by ti moderní technologie pomohly více se zapojovat do veřejného dění nebo politiky?)

**Dělba moci, aneb změny v průběhu času**

Už Montesquieu před více než 250 lety rozdělil politické uspořádání na moc soudní,
výkonnou a zákonodárnou – to je všeobecně známo, nicméně od té doby uplynulo hodně
času a myslím si, že je potřeba se znovu zamyslet nad tím, kdo moc drží ve svých rukách nyní.

Jistě mi nikdo nebude odporovat, řeknu-li, že v České republice skutečně stále máme striktně
oddělenou moc výkonnou (vláda a prezident), soudní (Ústavní soud a Obecné soudy) i
zákonodárnou (Poslanecká sněmovna a Senát), kam však zařadit například Českou národní
banku, na které záleží velká část české ekonomiky? A co teprve potom státem naprosto
nekontrolovatelné velké firmy, masová média, církev či občanská společnost? Ani ti dnes
nemají žádné slovo?

Samozřejmě, že mají. Právě oni často utváří veřejné mínění, vzdělávají, ale i
mystifikují, zkrátka nelze říci, že bez nich by byla společnost stejná. I oni (masmédia, církev a
občanská společnost) se však neubránili vlivu nových technologií a mnozí z nich dokonce těží.
Kolik lidí dá dnes přednost tištěným novinám oproti televizním zprávám či rychlým zprávám
na internetu? Mnoho z nás má dokonce chytrý telefon, do kterého si stáhnou aplikaci, jež
stahuje aktuální zprávy z internetu třeba každou minutu.

> Mluvíme-li o církvích, tak i ony se začínají postupně prezentovat na internetu a získávat skrze něj nové přívržence a kdo ví, možná za pár let nebudeme muset chodit ani na bohoslužbu do kostela.

Pravděpodobně nebudu sama, když si dovolím řici: „Systém potřebuje reformu“,
otázkou však zůstává, jakou. Nové technologie v politice, aneb kybernetický optimismus.
Spolu s internetem se nám, občanům, otevřely nové možnosti, jak se angažovat.

Občanská společnost, nebo chcete-li neziskové organizace, zájmové skupiny či jiná sdružení
mohou snadno a rychle komunikovat a to jednak uvnitř – se svojí členskou základnou a za
druhé také navenek, tedy se prezentovat širší veřejnosti a politikům a to bez vysokých
nákladů, ba dokonce lze snadno i peníze získat. (**Mluvím například o projektu Hithit.cz nebo
elektronickému podávání žádostí o grant u soukromých nadací**.) Na internetu je také velmi
snadné otevřít debatu, ve které se může vyjádřit opravdu každý, nejen ten, kdo bydlí blízko a
má čas, ale kdokoliv, kdo se o danou problematiku zajímá.

> Z mého pohledu, přihlédnu-li k faktu, že většina českých domácností má přístup na internet, se jedná možná o větší demokracii, než jsme zažili dosud.

**Co mi, občanovi, stále chybí?**
Za prvé se jedná o zjednodušení přístupu k politice. Už nejednou mě napadlo, že **volby přes internet by mohly být skvělým řešením na nízkou účast u voleb** a zároveň i levnější variantou. Už před mnoha lety mě překvapilo, že Estonsko, nejmenší z pobaltských zemí, internetové volby zavedlo. Když to funguje u nich, tak **proč by to byl problém u nás?**

Jistě, nemáme zákon o právu každého občana na přístup k internetu, ale i to se dá vyřešit. Jednak zavedením „volebních počítačů“ třeba na městských úřadech nebo korespondenčním hlasováním. Odpoutám-li se od procesu voleb, tak mi dále chybí možnost e-peticí. Nejednou se mi stalo, že jsem chtěla vyjádřit svůj nesouhlas a nebylo to možné, protože petice ležela na místě mi vzdáleném nebo protože jsem neměla čas ji někam jezdit podepisovat. Chápu, že fyzický podpis zaručuje, že nebude docházet k falzifikaci, ale vzpomínáte si na situaci před první přímou volbou prezidenta?

> Jana Bobošíková tehdy získala podpisy nejen mrtvých lidí, ale i Kačera Donalda a Pepka Námořníka.

Možná, že by nakonec mohly e-petice být lepší alternativou, dokážeme-li je dobře navrhnout. O moc jiných způsobech, jak dát politikům svůj názor najevo, než jsou petice nevím. Možná se mýlím, ale odpovídáním na emaily se zřejmě nikdo nemá čas zabývat a i kdyby měl, může mi nějaký jiný občan vyjádřit svou podporu? Ne, nemůže. Email totiž vidí jen adresát. Velmi oceňuji pořad HydePark, kde dotázaní nejen odpovídají na otázky, před kterými nemají úniku, ale také protože mohu vidět i dotazy a reakce ostatních diváků. Škoda, že neexistuje aplikace, kam by každý mohl napsat svůj dotaz konkrétnímu politikovi, straně,
koalici nebo celému parlamentu.

> Lidé by následně mohli hodnotit otázky, komentovat a tím je posouvat v žebříčku otázek čekajících na zodpovězení nahoru. Problém pro mě však nenastává jen v prostředcích, jakými mohu svůj názor sdělit, nýbrž i v těch odkud informace mohu získat.

O dění v poslanecké sněmovně se většina lidí dozvídá z televizních zpráv, tištěných novin nebo internetových deníků. Tyto informace jsou velmi často bulvárního charakteru, nebo jsou jen drobnou zmínkou o tom, co se dělo. Jak bych mohla teď aktuálně zjistit, co se právě probírá v poslanecké sněmovně? Co řeší vláda?

**Dají se tyto informace někde rychle a snadno zjistit? Nemáme snad právo vědět, co námi zvolení politici, zastupitelé, právě řeší?**

Zcela jistě existuje mnohem víc způsobů, jak využít moderních technických prostředků k povzbuzení politické participace občanů. Domnívám se ale, že mnou výše zmíněná zlepšení by pro zatím vedla k obecnému zvýšení spokojenosti a informovanosti obyvatelstva se současnou českou politickou scénou.

**Diana Čechová**